Witulka.com

K tradičním Vánocům patří staročeský houbový kuba. Tuto tradici jsem importovala i do Rakouska a dlužno dodat, první roky jsem to snadné neměla. Moje dcera houby nejí a manžel zase pro změnu důvěrou ke kroupovému pokrmu neoplýval. První rok jen ochutnal, druhý si dal miniporci, snad aby neurazil… a tak to šlo několik let, až přišel s „vylepšením“ a český tradiční pokrm „znásilnil“ strouhaným sýrem. Dlužno dodat, italské houbové risotto je tomu chuťově docela blízko a tak jsem nad tím zavřela obě oči a nekomentovala to.

Leč pozvolna se staročeský kuba usadil i u nás doma v Tullnu a tak už se stalo tradicí i zde, že o svátcích zavoní kuchyní tato pochoutka - letos se to dokonce obešlo i bez Eidamu – halelujá.

Pokud se mezi vámi najdou ti, kteří budou chtít vědět ideální velikost krupek, neptejte se mě. Údajně se mají kupovat ty „střední“, ale jelikož u nás máme jen jednu velikost (pokud je mi dobře známo), je mi tento problém ideální velikosti cizí.

Co by byl Štědrý večer bez bramborového salátu! A nejen Štědrý večer, k české kuchyni prostě bramborový salát patří a každá rodina má svůj osvědčený recept. Stejně tak tomu bylo po celé roky i u nás, kdy salát připravovala maminka – mimochodem skvělý salát! Moje maminka je ovšem Vlastina a tak každý rok, na svůj svátek (23. prosince), stála v kuchyni a dělala kotel salátu. Před pár roky jsem se rozhodla ujmout se vesla, dopřát mamince klidný svátek a dala jsem si za cíl zkusit rodinný recept trumfnout. Bylo mi jasné, že na štědrovečerním stole musí  přistát mana nebeská, jinak mě čeká nelítostná kritika.

Po porovnávání nespočtu receptů jsem nakonec stmelila dohromady tento recept a považuji ho s převahou za ten nejlepší. Uznávám, pokud máte rádi rychlou přípravu, není to nic pro vás, ale pokud je pro vás nejdůležitejší výsledná chuť, voilà, pro vás tu prezentuji Crème de la Crème mezi bramborovými saláty.

Ať už oblíbená svačinka v práci nebo rychlé občerstvení na doma, to vše je lahůdka známá pod názvem ruské vejce. Recept se zrodil pravděpodobně v automatu Koruna v 50. letech, i když koluje i jiná verze. Jisté je jedno, ruské vejce má v našem jídelníčku pevné místo a co naplat, doma udělané chutná vždy lépe než kupované.

Z hloubi duše jsem šťastný člověk. Mám báječnou rodinu, skvělé přátele a v neposlední řadě práci, kterou miluji. Ale neméně podstatný je i fakt, že si můžu bez omezení vychutnávat své koníčky. Vaření a pečení jsem propadla už dávno, ale v době relativně nedávné jsem se konečně odhodlala pustit i do „medvědění“, jak se v kruhu mých medvědomilných přátel říká.

Další z pokladů rakouské kuchyně je bezesporu vídeňská roštěná, u nás malebně zvaná Zwiebelrostbraten – tedy cibulová roštěná, roštěná s cibulkou. Pokud se vám při přípravě bude zdát, zda to s tou cibulí není přehnané, tak není. Je možné, že příště ještě cibuli, dvě přihodíte. Nalijte si dobrého červeného vína a pusťte se do vaření. Jsem si jistá, že výsledek vás nadchne.

Také patříte mezi osoby závislé na máku? A také milujete sladké knedlíky? Potom tady pro vás mám recept z Dolního Rakouska, které je vyhlášené nejen Wachau a meruňkami, nejen vinicemi a skvělým vínem, ale i Mohnviertel, tedy krajem máku. Máme tady i svou makovou vesnici, makové restaurace a produkty z máku či s mákem, které byste jinde hledali těžko.

Kam paměť lidstva sahá, tam lze najít známky po postních časech. Do dnešní doby se dochovala i tradice Popeleční středy, kdy věřící vstupují do čtyřicetidenního postního období. I v současné době začíná být pravidelný půst pro svůj pozitivní vliv na naše zdraví oblíbený.

Lidé stále hledají cestu ke svému zdraví, někteří se obracejí na zázračné Gurus, kteří vás spíše zbaví financí než potíží. Nechci tím nikterak brojit proti ezoterice, i když nejsem jejím vyznavačem a už vůbec nechci zpochybňovat léčivou sílu přírody, kterou naopak ctím. Ovšem pochybné rituály nejsou můj šálek kávy.

V rámci mé práce v ordinaci se zajímám o různé osvědčené druhy terapií a ráda je na sobě zkouším. Pokud se chcete dozvědět pár základních pravidel ke zdravému půstu a jak ho správně držet, jste na správném místě.

Miluji víkendy, kdy mohu v kuchyni trávit více času a podle toho i vymýšlet menu. Pokud se navíc jedná o sváteční neděli, tím spíše si chci své milé hýčkat. Nabízím vám recept, který zvládne udělat bez problémů i průměrný kuchtík, jehož suroviny jsou lehce dostupné a výsledek rozhodně stojí za to.

Tento recept jsem sem zatím neplánovala dávat, ale byla jsem od několika přátel požádána a myslím, že i ve vaší kuchyni rychle získá pevné místo. Původní recept, který jsem si naťukala a vytiskla před mnoha roky, je dnes pomuchlaný a našly by se na něm forenzní stopy po smetaně, malinách či borůvkách – ale právě to je důkazem toho, že ho mám často při ruce.

Toto je základní recept je na jednu klasickou dortovou formu, ale ráda dělám i malé dortové formy, či malou formu ve tvaru cukrářského piškotu – tady stačí půlka dávky těsta. Krém si přizpůsobte potom podle své chuti a výšky formy – od poloviční dávky až do ¾ dávky. Můžete flexibilně přizpůsobit stejně jako můžete měnit ovoce, od malin přes jahody a borůvky, či v zimě kompotované broskve a meruňky. Pokud by vám někdy zbyl krém, stačí dát do sklenic, nazdobit ovocem a před podáváním případně kopečkem šlehačky, a máte skvělý rychlý dezert.

Miluji jahody, miluji je samotné, v dezertech, miluji je jak v ovocných salátech, tak i v pikantnějších formách a v pestrých kombinacích. Tady je jedna rychlá varianta.