Witulka.com

K tradičním Vánocům patří staročeský houbový kuba. Tuto tradici jsem importovala i do Rakouska a dlužno dodat, první roky jsem to snadné neměla. Moje dcera houby nejí a manžel zase pro změnu důvěrou ke kroupovému pokrmu neoplýval. První rok jen ochutnal, druhý si dal miniporci, snad aby neurazil… a tak to šlo několik let, až přišel s „vylepšením“ a český tradiční pokrm „znásilnil“ strouhaným sýrem. Dlužno dodat, italské houbové risotto je tomu chuťově docela blízko a tak jsem nad tím zavřela obě oči a nekomentovala to.

Leč pozvolna se staročeský kuba usadil i u nás doma v Tullnu a tak už se stalo tradicí i zde, že o svátcích zavoní kuchyní tato pochoutka - letos se to dokonce obešlo i bez Eidamu – halelujá.

Pokud se mezi vámi najdou ti, kteří budou chtít vědět ideální velikost krupek, neptejte se mě. Údajně se mají kupovat ty „střední“, ale jelikož u nás máme jen jednu velikost (pokud je mi dobře známo), je mi tento problém ideální velikosti cizí.

Co by byl Štědrý večer bez bramborového salátu! A nejen Štědrý večer, k české kuchyni prostě bramborový salát patří a každá rodina má svůj osvědčený recept. Stejně tak tomu bylo po celé roky i u nás, kdy salát připravovala maminka – mimochodem skvělý salát! Moje maminka je ovšem Vlastina a tak každý rok, na svůj svátek (23. prosince), stála v kuchyni a dělala kotel salátu. Před pár roky jsem se rozhodla ujmout se vesla, dopřát mamince klidný svátek a dala jsem si za cíl zkusit rodinný recept trumfnout. Bylo mi jasné, že na štědrovečerním stole musí  přistát mana nebeská, jinak mě čeká nelítostná kritika.

Po porovnávání nespočtu receptů jsem nakonec stmelila dohromady tento recept a považuji ho s převahou za ten nejlepší. Uznávám, pokud máte rádi rychlou přípravu, není to nic pro vás, ale pokud je pro vás nejdůležitejší výsledná chuť, voilà, pro vás tu prezentuji Crème de la Crème mezi bramborovými saláty.

Ať už oblíbená svačinka v práci nebo rychlé občerstvení na doma, to vše je lahůdka známá pod názvem ruské vejce. Recept se zrodil pravděpodobně v automatu Koruna v 50. letech, i když koluje i jiná verze. Jisté je jedno, ruské vejce má v našem jídelníčku pevné místo a co naplat, doma udělané chutná vždy lépe než kupované.

Začínám být ve věku malin dozrávajících. A věřte mi nebo ne, za většinou partnerských a manželských krizí stojí mizerná komunikace a ještě mizernější kuchyně. Fast food možná nadchne v osmnácti, do 25 můžete ještě spoléhat na polotovary, ale v jistém věku už muže nenasytí jen vaše vnitřní krása, v jistém věku už se muž chce najíst – dobře najíst! A pokud mu předložíte tuto svíčkovou s domácím knedlíkem, jsem si jistá, že u vás doma zavládne harmonie.