Witulka.com

Jednou jsem přišla ke své kamarádce Ingrid na kafe a ona mi podala papírek s krasopisně napsaným receptem. Vím, že všichni v Rakousku chtějí ochutnat Sacher dort, ale pro jednou na něj zapomeňte a vyzkoušejte tuto manu takřka nebeskou, kde se ořechy snoubí s čokoládou a díky máslu vaše figura nabývá krásných Rubensových křivek.

Letošní rok se nese ve znamení virů. Můj počítač dostal virus. Bylo to jářku zlé a několik dní si poležel v komatu. Zrovínka jsem hledala doma po šuplíkách jeho poslední vůli, když mi volali ze špitálu, že se probral a po transplantaci harddisku je schopen převozu domů.

Mě to prostě baví. Baví mě sledovat, jak většina z nás si to své město, městečko, ba i vísku velebí, hájí a vidí v ní ten středobod vesmíru. A pro každého z nás to nakonec středobod i je, tak jaké s tím štráchy.

Kolikrát se sama sebe ptám, kdy dostanu rozum … či zda ho vůbec ještě dostanu. Ale pomalu sama nad sebou lámu hůl a smiřuji se s tím, že už to lepší nebude. Ono možná, že by se nade mnou egyptský bůh moudrosti Thovt slitoval, ale to by k tomu musel dostat příležitost.

Tak prý nám EU zakáže pomlázku. No však konšelé z Bruselu mají recht. Ona je to věru násilná tradice. Jak na to má kulturní Evropa hledět, když k nám do domovů, ba i do ložnic, vtrhnou muži s pomlázkou a šlehají nás hlava nehlava, zadek nezadek. Někdy dojde i na holou kůži a v tom lze jasně vidět lascivní sexuální podtext.

Letošní Velikonoce se nesou v netradičním duchu. Jindy pro nás velikonoční svátky automaticky znamenaly dovolenou v Česku a pro mě vyšupání od kamaráda, který rok co rok splete třímetrovou mrskačku, též zvanou metla, žila, švihačka, kocar, šlerkust, čugár, tatar, šmigrus, korbáč či houdovačka. Každému, co libo jest, ale tento rituál pro mě rok co rok znamená krom prokrvené sedínky i nádherné naplnění tradice.

Tulln má všechno. Tulln má školy, střední školy i univerzitu, Tulln má nemocnici i výstaviště známé po celé Evropě. Je tu přístav i jachtový přístav, je tu sportovní hala, aquapark i tenisové kurty, máme jeviště na Dunaji i muzea, jsou tu dvě nádraží i jedno letiště, jsme městem kvetoucím, městem zahrad a parků a máme také v největší zahradě Tullnu rozhlednu. Ale to není zdaleka všechno, my máme i vlastní Lurdy.

Miluji přírodu a to tak, že moc. Kochám se u každého kvítku, bzučící včelky a jarní probouzení Matičky Přírody ve mně roztančí všechny endorfiny. Ale nikdy jsem nebyla zahradník. Ještě tak doma piplat orchideje a ukecávat je dvakrát do roka, aby rozkvetly, to jó. I bylinky na vaření se mi tu občas objeví, ale ponořit svoje ručky do hlíny, ze semínka vydolovat rostlinu a z rostliny plody, tak to tedy můj fach nikdy nebyl.

Každý týden ho vezmu s pobožnou úctou do ruky, lehce ho otřu měkkým hadříkem a opatrně ho položím zpátky na stůl. Tentokráte jsem si ho však prohlížela důkladněji. Něco na něm musí být. Něco, co my ženy nevidíme, co vidí jen oči muže, něco kouzelného, co z něj dělá hůlku Harryho Pottera – magické dálkové ovládání.

Lángos je jeden z darů bohaté maďarské kuchyně. Nejedná se o komplikovanou specialitu a svou oblibu získal nejen v rodném Maďarsku, ale i v Rakousku, v Čechách, na Slovensku, v Německu, i v Polsku a na západní Ukrajině. Langoše se dříve pekly na začátku pece v blízkosti plamenů ( láng ), odtud pochází i jejich označení. 

Ozvalo se Holandsko a úkol zněl jasně. Vyžádán byl recept, ale:

• hodně máku ( protože Holandsko )
• žádný tvaroh ( protože Holandsko )
• žádné droždí ( protože … a co, svedeme to zase na Holandsko )
• musí stačit ruční mixér ( asi taky Holandsko )

Výzvu jsem přijala a vznikla mana nebeská. Symfonie nadýchaného korpusu, meruňkové marmelády a rumové šlehačky zaručuje 100 %  gastroorgasmus.

Kombinace jablek a listového těsta je bezesporu geniální a potěší snad každého milovníka moučníků. A protože dnes nabízím rychlý dezert ke kávě, nebudu dělat ani dlouhou předmluvu.

Úplně vidím u své kolébky tři sudičky, co předou můj osud a za plápolavého svitu svíčky vynášejí věštbu nade mnou. Vstávají a pozvolna opouští místnost, když tu se ta poslední sudička otočí a hřejivě zašeptá: „Dávám ti do vínku lásku k pečení.“ Potom i ona následuje své družky.

Za tento dar děkuji, protože je jen málo věcí, které dělám raději než pečení pro své blízké. Narozeniny Stefana mi daly celkem skvělou příležitost vyzkoušet nový recept. Našla jsem ho v několika drobných obměnách, v jedné verzi byl uveden jako autor jistý Gerhard, ale ať už byl autorem kdokoliv, stvořil dokonalou kompozici nadýchaného korpusu a pařížského krému. Takže pokud budete mít zájem vyzkoušet ořechový dort na trochu jiný způsob, litovat nebudete. Doporučuje 10 z deseti pokusných „králíků“.

Když Pán Bůh stvořil jablka, došlo mu, že musí stvořit i listové těsto. Podle mě to udělal hned sedmý den, aby si mohl k nedělní kávě upéci první štrúdl. Z jablek a listového těsta lze ovšem kouzlit s troškou fantazie nekonečné množství moučníků a jedna z variant je i moje dnešní rychlá improvizace.

Máme 14. století a kdesi v okolí Vřídla žene lovecký pes jelena hustým lesem. Větrník krouhne ostrou zatáčku a dravé psisko následně prodělává depilaci horkým pramenem. Zajisté mu bylo útěchou, že svým utrpením vykoupil zdravotní neduhy Karla IV., který narozdíl od psa vyhledával termální koupele záměrně a Vřídlo mělo brzy privilegia královského města.

O dobrých 600 kilometrů dál východně od budoucích Karlových Varů leží malé obce Belek a Svätuše. V té době patřily klášteru Svatý Beňadik a bude to trvat ještě dvě století, než přejdou pod správu paulínského kláštěra Mariánská Čeľaď. V roce 1960 se obě obce spojí a vznikne ospalá víska Podhájska, která stále ještě nezná svůj největší poklad. Ten objeví čirou náhodou geologický vrt v roce 1973, kdy je nalezen unikátní termální pramen o teplotě 80 °C a obdobným složením minerálů jako nabízí Mrtvé moře.

Vůně domova jsou různé, ale v okamžiku, kdy doma zavoní čerstvý domácí chléb nebo pečivo, se shodneme všichni na tom, že takto má domov vonět. Za dob našich babiček bylo zvykem mít na stole koláče a buchty, v neděli bývaly i kremrole a bylo radostí posedět u jednoho stolu. Nikdo nedržel v ruce mobil, lidé se bavili z očí do očí, popíjeli voňavou kávu a chválili hospodyňce nadýchanou bábovku.

Začala jsem psát dnešní článek a nejdříve byl plný sentimentálních povzdechů o jedné ukončené etapě, o bolesti v krajině srdeční, o slzách prolitých dnes ráno, kdy jsem naposledy vkročila do domu po rodičích manžela. Jen krátce poté proběhlo sezení u notáře a dům už má nového majitele. Ale doma mi při sklence portského vína došlo, že jsme prodali jen ten dům, ale ne vzpomínky. Na ty krásné chvíle, co jsme tam prožili a které nám zůstaly.

Byl rok 1983 a na Festival di Sanremo mladičký Riccardo Azzurri zpíval Amare te è una follia, amare te è una magia … milovat tě je šílenství, milovat tě je magie. Nevím, proč zrovna dnes se mi tato písnička vybavila při pečení dalšího „halabala“ experimentu ... no spíše hala než bala experimentu, ale výsledek byl skvělý a tak se ráda podělím o další rychlý recept na ( nejen ) nedělní moučník.

Vyjeli jsme směr Veľký Meder. Zapnutí navigace na hranicích byla vlastně jen formalita, protože už jsme v Meděru několikráte byli, ale mezitím utekl nějaký čas a s moscáním se Bratislavou máme své neblahé zkušenosti. Překvapivě nás navigace hned za hranicemi navedla na jinou dálnici, což jsme sportovně přijali se slovy, že to asi bude nějaká nová a lepší trasa. Toto sportovní nadšení vydrželo pár kilometrů a utnula ho maďarská hranice. Je dost možné, že bychom do Meděru dojeli také, ale bylo by zapotřebí další dálniční známky, tentokrát maďarské. A ač nás potěšilo zdolání rekordu 3 země za 10 minut, přesto jsme se otočili a na Meděr to vzali klasicky přes Bratislavu. Přece jen, naše čelní sklo nemá plnit funkci katalogu dálničních známek zemí Evropy.

První zralé jahody jsou nejkrásnějším poslem příchozího léta. Snad neznám nikoho, kdo by nemiloval jahody se šlehačkou či jahodové knedlíky. A což takový jahodový dort! Každý rok zkouším nové a nové recepty a to sladké zhřešení, které vám tu nabízím, to je nejen mana nebeská, ale především i příjemné osvěžení do letních dnů.

Výhoda navíc, při jedné práci budete mít i pár jahodových pohárů jako bonus a to se vyplatí J.